Bastei je nejstarším a nejvýznamnějším turistickým centrem v přední části Saského Švýcarska, o kterém se poprvé píše v cestopisné literatuře již před více než 200 lety. Je známá daleko za hranicemi naší země díky výhledu na údolí Labe a stolové hory Labských pískovců až k úpatí Osterzgebirge. Oblast Basteige má rozlohu více než 800 ha.
Skalnatý hřeben, který vybíhá nejdále směrem k Labi, je vlastní bašta, na jejímž nejvyšším vrcholu, jen 130 m od Labe, ale 190 m nad ním, se nachází vyhlídka s železným zábradlím.
Gastronomie na Bastei má již více než 200letou historii. V roce 1797 se začalo provizorně podávat jídlo a pití z košíku. V roce 1812 byly kousek dál od vyhlídky postaveny první "kůrové chaty", v nichž nejjednodušší stravování zajišťoval lohmenský řezník Pitsch.
V roce 1826 byl postaven první stálý hostinec. V roce 1975 byla restaurace Panorama po několika přístavbách z místních stavebních materiálů, které se dobře přizpůsobily krajině, kompletně přestavěna a v roce 1979 slavnostně otevřena. V témže roce byla zahájena stavba hotelu, který však mohl být otevřen až po 12 letech výstavby, v lednu 1991. Od té doby navštívilo Berghotel & Panoramarestaurant Bastei mnoho hostů.
Pokud půjdete ještě kousek dál, po krátkém sestupu (cca 3 minuty) dojdete k 76 m dlouhému mostu Bastei. První dřevěný most postavený v roce 1825 byl v roce 1851 nahrazen kamenným mostem, který je dnes chráněn jako "technická památka". Jakmile se dostanete na konec mostu, dojdete k "Neurathener Felsentor" (Neurathenská skalní brána) na východním konci mostu a k Felsenburgu Neurathen. Po důkladné rekonstrukci je od roku 1984 opět přístupný návštěvníkům.
Zajímavá prohlídka po bývalém opevnění hradu, zničeného v roce 1469, s odvážnými mostními konstrukcemi, nyní železnými, se dotýká jednotlivých místností a nádvoří. Tabule vysvětlují čočky, jako jsou kamenné koule, nápisy, cisterna stojí za vidění. Ke komplexu skalních hradů patří jako nejvzdálenější bod horolezecká skála "Mönch" korunovaná plechovou postavou.
Název "Bastei" se ve skutečnosti vztahuje pouze na skalnatý výběžek na konci náhorní plošiny, který je obehnán železným zábradlím a z něhož se můžete kochat výhledem. V širším slova smyslu se "Bastei" vztahuje na celou náhorní plošinu, včetně místa, kde se nachází restaurace a hotelový komplex.
Nejstarší částí hotelu je "Schweizerhaus", bývalá hlavní budova, v jejímž přízemí se kdysi nacházela malá jídelna a pošta. V horním patře byly pokoje pro hosty.
Severovýchodně od hlavní budovy se nacházel prostorný dvůr, kde byli ustájeni koně a kočáry patřící k hotelu. Ke stájím byl přistavěn nový penzion pro letní hosty, takzvaná "Waldvilla", s 12 pokoji pro hosty. Naproti hlavní budově, výše než ona a přístupná po kamenném schodišti, se nacházela otevřená jídelna.
Severně od ní se nacházela velká kuchyňská budova, kde za krásných letních dnů 15 až 20 lidí neustále připravovalo jídlo pro hosty, kteří se sem již houfně sjížděli.
Na nejvyšším bodě plošiny, severně od budovy kuchyně, stála 16,5 metru vysoká dřevěná rozhledna, na kterou vedlo 78 schodů. Na této plošině byl vždy přítomen muž, který návštěvníkům vysvětloval výhled.
Nedaleko budovy kuchyně se navíc nacházel malý domek s nápisem "Bastei - Atelier", který sloužil jako místo pro pobyt zkušeného fotografa. Mnozí z hostů si přáli odnést si domů obrázek jako památku na toto krásné místo nebo ho poslat svým blízkým, kteří zůstali doma.
Na jižní straně velké jídelny se rozkládalo velké náměstí porostlé mnoha starými stromy, které za pěkného počasí vybízely k posezení venku. V té době tam několik hodin denně zněly nejkrásnější a nejzábavnější melodie šikovné kapely.
Mnoho spolků, klubů i individuálních cestovatelů již dalo Bastei přednost jako cíli výletu, aby se zde po šťastné túře na lahodném lesním vzduchu a v nádherném prostředí u dobře prostřeného stolu setkali. 60 lůžek v ceně 1,5 až 3 marky poskytovalo nocleh a v případě nouze bylo možné ubytovat 70 cestujících.
Konstrukce vysokotlakého vodovodu umožnila zřizovat lázně již tehdy. Za nepříznivého počasí bylo možné využít čítárnu, v níž bylo rozloženo 14 denních novin a k dispozici knihovna o 2000 svazcích, takže se nebylo možné nudit.
V bezprostřední blízkosti se nacházel rybník Basteiweiher, který nabízel možnost projížďky na gondole.
Pokud si hosté přáli vyrazit na další výlety, měli k dispozici skvěle zapřažené kočáry. Nechyběli ani dobře informovaní průvodci.
Již tehdy zde byla veřejná telefonní stanice, kde bylo možné navázat ústní spojení s bližšími místy za cenu 25 Pf a se vzdálenějšími místy za cenu 1 marky. Co se týče poštovního provozu, byl Basteipost v té době na třetím místě, počet odeslaných pohlednic činil 70 000 ročně.
