Přírodní památka Prebišova brána - jeden z nejznámějších skalních útvarů v České republice
Skalní brána se nachází 3 km od Hřenska, nedaleko česko-německé hranice, a je symbolem Národního parku České Švýcarsko. S výškou 16 m, rozpětím téměř 27 m a šířkou oblouku 7-8 m je největší pískovcovou skalní bránou v Evropě.
Fascinující výhledy si můžete vychutnat z přístupných skal nad restaurací "Sokolí hnízdo" (stavba z roku 1881). Prebischova brána láká návštěvníky již od konce 18. století. Velký počet návštěvníků vedl ke zvýšené erozi v horních partiích a poškození brány. Z tohoto důvodu byl v roce 1982 přístup k bráně pro turisty zakázán. Cílem ochranných opatření je zachovat současný stav a přirozený vývoj pískovcových skal a minimalizovat negativní antropogenní vlivy.
V roce 2009 se Prebischova brána dostala do užšího výběru "Nových sedmi divů světa", kde se umístila mezi 77 semifinalisty. Každoročně tuto přírodní památku navštíví více než 200 000 návštěvníků z domova i ze zahraničí.
Monumentální skalní most však fascinuje nejen návštěvníky, kteří na Prebischovu bránu vystoupají, ale také vědce. Ti si už léta lámou hlavu nad tím, proč se Prebišova brána dávno nezřítila. Skalní oblouk je totiž příliš tenký a křehký na to, aby vydržel namáhání vlastní vahou a opakované rozpínání a smršťování skály v důsledku kolísání okolní teploty. Vědci dospěli k závěru, že Prebišská brána je ve skutečnosti tvořena dvěma nezávislými horninami (viz obrázek s Prebišskou bránou, na kterém jsou tyto dvě horniny znázorněny různými barvami). To znamená, že oblouk není pod takovým napětím, aby se zlomil. Jinak by tomu bylo, kdyby byl skalní oblouk pevně spojen se skalním masivem na obou stranách. Přesto je oblouk neustále monitorován a měřen speciálními měřicími přístroji, které zaznamenávají každý pohyb. Odborníci také sledují rozpad povrchu brány v důsledku zvětrávacích procesů způsobených dlouhodobým znečištěním ovzduší a reakcí skály na kyselé deště.
Brána se rozpadá i v případě, že se na ní objeví nějaký vliv.
Fascinující výhledy si můžete vychutnat z přístupných skal nad restaurací "Sokolí hnízdo" (stavba z roku 1881). Prebischova brána láká návštěvníky již od konce 18. století. Velký počet návštěvníků vedl ke zvýšené erozi v horních partiích a poškození brány. Z tohoto důvodu byl v roce 1982 přístup k bráně pro turisty zakázán. Cílem ochranných opatření je zachovat současný stav a přirozený vývoj pískovcových skal a minimalizovat negativní antropogenní vlivy.
V roce 2009 se Prebischova brána dostala do užšího výběru "Nových sedmi divů světa", kde se umístila mezi 77 semifinalisty. Každoročně tuto přírodní památku navštíví více než 200 000 návštěvníků z domova i ze zahraničí.
Monumentální skalní most však fascinuje nejen návštěvníky, kteří na Prebischovu bránu vystoupají, ale také vědce. Ti si už léta lámou hlavu nad tím, proč se Prebišova brána dávno nezřítila. Skalní oblouk je totiž příliš tenký a křehký na to, aby vydržel namáhání vlastní vahou a opakované rozpínání a smršťování skály v důsledku kolísání okolní teploty. Vědci dospěli k závěru, že Prebišská brána je ve skutečnosti tvořena dvěma nezávislými horninami (viz obrázek s Prebišskou bránou, na kterém jsou tyto dvě horniny znázorněny různými barvami). To znamená, že oblouk není pod takovým napětím, aby se zlomil. Jinak by tomu bylo, kdyby byl skalní oblouk pevně spojen se skalním masivem na obou stranách. Přesto je oblouk neustále monitorován a měřen speciálními měřicími přístroji, které zaznamenávají každý pohyb. Odborníci také sledují rozpad povrchu brány v důsledku zvětrávacích procesů způsobených dlouhodobým znečištěním ovzduší a reakcí skály na kyselé deště.
Brána se rozpadá i v případě, že se na ní objeví nějaký vliv.